Pivoňka lékařská je bylinka, které člověku může použít s mnoha neduhy. Na druhou stranu jsou s jejím používáním spojena i určitá rizika.
Výskyt: tato bylinka může růst ve střední, západní a jižní Evropě. Jako okrasná a léčivá rostlina se navíc hojně pěstuje, a to už od středověku, což především dříve platilo i na našem území.
Popis a účinné látky: pivoňka lékařská je bylinkou z čeledi pivoňkovitých, která může dorůstat do výšky až přes půl metru. Listy jsou trojčetné, laločnaté, lesklé a řapíkaté. Jejich spodní strana může být huňatá, což platí i pro stonek u mladých rostlinek. Velmi pěkné květy, které se objevují v květnu a červnu, mají obvykle růžovou, fialovou a purpurově červenou barvu. Plodem je tobolka. Pivoňka je léčivou bylinkou, která obsahuje mnoho účinných látek jako např. třísloviny, cukry, škroby, organické kyseliny, sacharózu nebo glykosidy.
Užitečné části: využíván je (či spíše byl) především kořen.
Pivoňka lékařská a léčivé účinky
Ačkoli dnes tato rostlinná není příliš používána jako léčivka, její druhový název samozřejmě hovoří o jejím uplatnění poměrně jasně. Pro své blahodárné účinky na zdraví byla ovšem skutečně využívána spíše v minulosti, a to především v lidovém léčitelství. V současné době už je její využití poněkud problematické (viz níže).
Pivoňka lékařská byla v minulosti často využívána např. pro pozitivní vliv na trávicí soustavu, neboť působí kladně na peristaltiku střev, takže pomáhá při zácpě, průjmech, bolestech žaludku, ale také při křečích trávicího traktu. Rostlinka přitom celkově pomáhá zmírňovat křeče a uplatnění nacházela rovněž při ženských problémech, tedy především při silné nebo nepravidelné menstruaci.
Pozitivně nicméně působí i na svalovou aktivitu, když uvolňuje ztuhlé nebo bolestivé svaly. Používala se rovněž při dýchacích obtížích, takže pomáhá nejen při ucpaných dutinách a kašli, ale také při astmatu. Kladný vliv má rovněž na ledviny, neboť prý účinkuje při ledvinové kolice. Pomoci údajně může i při dně neboli pakostnici, tedy opakujícími se záchvaty akutní zánětlivé artritidy.
Rizika spojená s pivoňkou lékařskou
Není pravda, že by pivoňka lékařská byla nejedlá, o čemž se někdy můžete dočíst. Na druhou stranu jsou s její konzumací spojena určitá rizika. Při vyšších dávkách totiž může na lidský organismus působit toxicky, takže její případné vnitřní užívání je nutné konzultovat s lékařem. Není tedy divu, že už dnes není pro své léčivé účinky příliš využívána. V menším množství sice bylinka zřejmě neuškodí, na druhou stranu by se jejímu používání měli úplně vyhnout děti, stejně jako těhotné a kojící ženy.
Využití pivoňky lékařské
Jak už jsme zmínili výše, z této rostliny byly především v dřívějších dobách využívány zejména kořeny, ale uplatnění mohou nalézt rovněž okvětní lístky, které rovněž obsahují řadu účinných látek. Z obou těchto částí si lze přitom připravit nálev. Postup přípravy je přitom velmi jednoduchý a zvládne ji úplně každý. Stačí jednu čajovou lžičku sušeného kořene, resp. plnou lžíci sušených okvětních lístků zalít čtvrt litrem vroucí vody, nechat zhruba čtvrt hodiny louhovat a následně už jen scedit.
Musíme ovšem doplnit, že nálev z okvětních lístků pivoňky lékařské může vyvolat kontrakce, případně způsobit potrat. Z toho důvodu by se mu rozhodně měly vyhnout těhotné ženy, ale doporučován není ani kojícím ženám a dětem. Zkrátka a dobře představuje používání této bylinky pro některé osoby nemalá rizika, takže rozhodně zvažte, zda chcete jeho účinky vyzkoušet. Spíše bychom to nedoporučovali.
Pivoňka lékařská a pěstování
Pivoňku lékařskou si už dnes většina lidí nepěstuje jako léčivou bylinku, ale jako okrasnou rostlinu, která na první pohled zaujme svými krásnými květy. Nejvíce jí přitom vyhovují slunná stanoviště, ačkoli snese i polostín. Náročná je ale především na půdu. Ta by měla být humózní, tudíž velmi výživná, aby pivoňka mohla prosperovat. Na druhou stranu není příliš náročná na vlhkost, přičemž se množí roubováním, odkopky nebo hřížením. Doplňme, že starší rostliny rozhodně nemají rády přesazování.
Upozorňujeme: ambivalentní účinky jsou připisovány rovněž dalším bylinkám. Na jednu stranu tedy mohou člověku pomoci, na stranu druhou je ovšem jejich používání nebezpečné. Do této skupiny rostlin patří např. mandragora lékařská, leknín bílý nebo jinan dvoulaločný (ginkgo biloba).
Fotogalerie:
Napište komentář