Kýchavice bílá je sice prudce jedovatá, přesto bývala už v dávných dobách využívána jako léčivka. I dnes nalézá uplatnění v lékařství, ačkoli dosti omezeně.
Výskyt: bylina se vyskytuje na území Eurasie a nalézt ji lze i v horských oblastech České republiky. Zatímco poddruh kýchavice bílá Lobelova je poměrně běžná, kýchavice bílá pravá v současné době patří k ohroženým druhům.
Popis a účinné látky: tato trvalka z čeledi kýchavcovitých může dorůstat do výšky kolem 1,5 metru. Kýchavice má tlustou a přímou lodyhu, elipsovité, střídavé, celokrajné a na rubu krátce pýřité listy (v horní části bylinky jsou kratší a užší). Má rovněž uvnitř bílé a vně zelené květy, které se objevují v červenci a srpnu. Květenství je bohatě větvená lata a plodem černohnědá tobolka. Z obsahových látek musíme jmenovat především alkaloidy a triterpeny.
Užitečné části: využíván býval především oddenek.
Léčivé účinky kýchavice bílé
Kýchavice bílá je sice prudce jedovatá rostlina (viz níže), přesto bývala už v dávných dobách využívána jako léčivka. Léčivé schopnosti i toxické účinky této byliny znali už staří Římané (psali o ní např. Lucretius nebo Plinius starší). I dnes nalézá uplatnění v lékařství, ačkoli dosti omezeně. Bylinka rozšiřuje cévy a snižuje vysoký krevní tlak (tzv. hypertenze), navíc v menším množství pomáhá zastavovat zvracení.
Bylinka kladně působí rovněž při průjmech, takže uplatnění nacházela i při trávicích potížích. Dříve byla používána i proti parazitům a k léčbě cholery. Zevně bývá také občas doporučována při revmatických a dalších bolestech. V každém případě patří kýchavice mezi rostliny, které jsou léčivé, zároveň ale velmi nebezpečné. Do této skupiny patří rovněž rulík zlomocný nebo konvalinka vonná.
Jedovatá rostlina
Jak už jsme zmínili, kýchavice je velice jedovatá, neboť obsahuje toxiny veratridin a cevadin, a to zejména v kořenech a semenech. K závažné otravě dospělého člověka mohou vést už 1 až 2 gramy rostliny. V toxickém množství bylina většinou vyvolává prudké zvracení a silné průjmy a paralyzuje nervovou soustavu. V některých případech byla dokonce zaznamenána úmrtí, neboť ve větším množství může vést pozření obsažených látek k zastavené srdce či ochrnutí dýchacího svalstva.
Při vdechnutí prášku způsobuje rostlina kýchání (odtud ostatně pochází její rodový název). V nedávné době se dokonce objevily informace, že by výtažek z kýchavice bílé mohl stát za smrtí slavného starověkého vojevůdce Alexandra Velikého, která je pro historiky stále ještě záhadou. Buď jak buď si je nutné pamatovat, že se jedná o jednu z nejjedovatějších rostlin v české přírodě, takže by ji laici neměli v žádném případě používat, a to raději ani zevně. Jed kýchavice bílé prý působí mnohem silněji než u kýchavice černé.
Upozorňujeme: k těžkým otravám dochází i díky záměně rostliny s hořcem žlutým, ze kterého se (především v alpských oblastech) vyrábějí domácí nápoje. Obě bylinky jsou dosti podobné.
Využití kýchavice bílé
Bylina nacházela uplatnění v léčitelství především v dřívějších dobách, neboť i přes výše zmíněná rizika pomáhala s některými zdravotními neduhy. Později byla využívána i v lékařství, nicméně díky své jedovatosti se už dnes v oficiální medicíně nepředepisuje, což platí i pro obsažený protoveratrin, který dříve obsahovaly přípravky pro snížení krevního tlaku. Rostlinu už několik desítek let nesmějí obsahovat ani kýchací prášky a šňupací tabák. V lidovém léčitelství jsou někdy stále předepisovány masti, ovšem i zevně může kýchavice ublížit, neboť způsobuje podráždění pokožky. Doplňme, že bylina nalézá uplatnění také ve zvěrolékařství.
Kýchavice bílá a pěstování
Kýchavice se na našem území v podstatě vůbec nepěstuje, i když se díky jejímu vzezření jedná o pěknou okrasnou rostlinu. Na zahrádkách ji sice výjimečně naleznete, nicméně rozšíření brání i skutečnost, že se květy objevují někdy až za 10 let po vysazení. V každém případě by rozhodně neměla být pěstována tam, kde se vyskytují děti a domácí zvířata. Kýchavici bílou zkrátka a dobře raději ani nepoužívejte, ani nevysazujte. Její uplatnění jako léčivá rostliny už je zkrátka to tam.
Upozorňujeme: tato bylinka bývá ještě někdy dále dělena na dva poddruhy. Prvním z nich je kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), druhým kýchavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album). Obě dané varianty rostou i u nás, ovšem obě jsou jedovaté. Na českém území pak lze nalézt i kýchavici černou (Veratrum nigrum), jedná se nicméně o kriticky ohrožený druh.
Napište komentář