Kerblík třebule je méně známá bylinka, přesto má celou řadu pozitivních účinků na lidské zdraví. Můžete jej kupříkladu začít používat, pokud chcete podpořit trávení.
Výskyt: kerblík třebule neboli třebule pravá pochází ze západní a střední Asie, ale již ve starověku se začal šířit i do dalších částí světa. Jako koření jej proto používali už Římané. Dnes ho lze nalézt téměř na všech kontinentech, přičemž roztroušeně roste i v České republice.
Popis a účinné látky: jedná se o jednoletou bylinku z čeledi miříkovitých, jež vzhledem připomíná petržel a její přímá a větvená lodyha někdy dosahuje výšky 60 až 70 cm. Listy jsou světle zelené, vejčité, vroubkatě zubaté a na dotek hebké a drobné květy mají bílou barvu. Rostlina přitom kvete od května do srpna a po odkvětu celá odumírá. Plodem je hnědočerná nažka. Kerblík třebule obsahuje vitamíny (především C), dále éterické oleje, flavonoidy, ale také důležité minerály (např. hořčík nebo železo).
Užitečné části: používány jsou listy, a to jako zdraví prospěšné koření.
Léčivé účinky kerblíku třebule
Kerblík třebule má celou řadu pozitivních účinků na lidské zdraví, na které se nyní zaměříme. Můžete jej kupříkladu začít používat, pokud chcete podpořit trávení, případně vyzrát na žaludeční bolesti a potíže, a to včetně průjmů a zvracení. Dále je velmi efektivní při detoxikaci organismu, přičemž čistí především játra, ledviny a žlučník. Kromě toho dokáže zlepšit krevní oběh, čímž zlepšuje prokrvování tkání. Někdy bývá navíc doporučován i lidem, kteří mají vysoký krevní tlak.
Použití kerblíku je také možné při zánětu průdušek (bronchitida) či nemocech horních cest dýchacích. Zároveň působí močopudně (diureticky) a funguje i při zánětech močového měchýře, když nať rozmixujete na kaši a budete ji přikládat na podbřišek. Použití bylinky je vhodné rovněž při nemocech kloubů. Pokud navíc držíte redukční dietu, kerblík byste také měli zařadit do svého jídelníčku. Připravit si navíc můžete rovněž teplý obklad, který nachází uplatnění při drobnějších poraněních.
Kerblík třebule je voňavý a chutný
Kerblík třebule je nejen zdravý, ale zároveň pěkně voní a překvapí i svou chutí, která asi nejvíce připomíná anýz, takže je příjemně sladká. Po rozedmutí přitom silně voní anýzovým, lékořicovým až peprným aroma. Použít jej lze ke zlepšení chuti různých druhů masa (hlavně skopového, kuřecího a ryb) či pečených brambor a přidáván bývá i do polévek (např. společně s hovězím vývarem, smetanou a vaječnými žloutky) či do salátů, které lze za pomoci jeho listů i dozdobit. Uplatnění nachází také v tvarohových pomazánkách nebo jen na chlebu s máslem. Ideální je ale používat listy co nejčerstvější, protože sušené nemají takřka žádnou chuť. Proto je doporučováno uchovávat je v chladničce.
Zejména ve Francii je tato rostlina používána dohromady s estragonem, pažitkou a někdy i petrželkou, čímž je získána jemná směs bylinek. Ty jsou přidávány k různým jídlům, a to např. do omelet. Této směsi se přitom ve francouzštině říká fines herbes (v němčině zase küchenkräuter). Neměli byste zapomínat, že kerblík je vhodné přidávat až na konci procesu vaření, protože v opačném případě může chutnat hořce a bude příliš výrazný, což není záhodno.
Pokud byste chtěli tuto bylinku vyzkoušet, máme pro vás recept na kerblíkovou polévku. Stačí nakrájet na kousky polévkovou zeleninu, kterou podusíte na oleji. Následně ji zalijete zhruba tři čtvrtě litrem vývaru, ale to už společně s na kostičky nakrájenými brambory a přivedete k varu. Později přidáte svazek kerblíku, vše povaříte a prolisujete. Na závěr přidáte cca 125 ml smetany ke šlehání, osolíte a můžete ještě dozdobit kerblíkem nakrájeným na drobné kousky.
Pěstování kerblíku třebule
Kerblík třebule je vhodné pěstovat v lehké půdě, přičemž nejvíce se mu daří v mírném stínu (polostínu). Optimální dobou k výsevu je období mezi březnem a červencem či srpnem a listy lze trhat zhruba dva měsíce po výsevu. Doplňme, že právě mladé lístky chutnají vůbec nejlépe. Kerblíku se však daří i v květináči, takže jej v podstatě můžete pěstovat i na podzim a v zimě. Semena umístíte 1 až 2 cm pod zeminu a zhruba na týden dáte na chladnější místo (maximálně 15 °C). Budete-li je dostatečně zalévat, měla by vyklíčit do 14 dnů. Na závěr doplňme, že úrodu listů můžete zvýšit odřezáváním květních stvolů, a to díky výše zmíněné skutečnosti, že bylinka po odkvětu umírá a zasychá.
Upozorňujeme: do čeledi miříkovitých patří i velmi známé kuchyňské ingredience. Za všechny můžeme jmenovat např. kmín, celer, kopr nebo petržel.
Napište komentář