Kdouloň obecná je ovocný strom či keř, který nese plody zvané kdoule. Ty byly využívány především našimi předky, neboť dnes nacházejí uplatnění výrazně méně.
Výskyt: původní domovinou kdouloně obecné je oblast Střední Asie. Postupem času se ovšem dostala i do Evropy a hojně ji vysazovali i naši předci.
Popis a účinné látky: kdouloň obecná je strom (či keř) z čeledi růžovitých, který může dorůstat do výšky až 8 m. Disponuje eliptickými, řapíkatými a chlupatými list a pěknými růžovými květy. Především v minulosti byl vysazován pro své plody, jež se nazývají kdoule a byly pro naše předky cenným zdrojem účinných látek. Jedná se např. o vitamíny (A, B či C), minerály (draslík, železo, vápník nebo zinek), silice, organické kyseliny, slizy, třísloviny, fruktózu, vlákninu či pektin.
Užitečné části: využívány jsou především plody.
Kdoule a léčivé účinky
Předně musíme upozornit, že kdoule jsou ovocem, které samo o sobě odrazuje trpkou chutí a velkou tvrdostí. To je ostatně asi hlavním důvodem, proč už se dnes příliš nepoužívá. Na druhou stranu si z něj můžete připravit spoustu chuťově zajímavých dobrot (viz níže), jež budou kladně účinkovat na vaše zdraví, a to např. na trávicí soustavu, jejíž činnost toto ovoce podporuje a navíc pomáhá třeba s průjmy či žaludečními vředy.
Kdoule byly v dřívějších dobách doporučovány i při zvýšením cholesterolu, při bolestech v krku nebo zánětech v ústech. Díky příjemné vůni byly žvýkány také při zápachu z úst. Uplatnění přitom nacházely i zevně, a to především semena, které by měla účinkovat při drobných poraněních nebo zánětech očí. Ovšem pozor! Semena obsahují toxický kyanogenní glykosid amygdalin, takže je není vhodné konzumovat, minimálně ne ve větším množství.
Kdoule v kuchyni
Kdoule byly nakonec vytlačeny dalším ovocem (především jablky a hruškami), za což může již zmíněná trpká chuť a tvrdost. Přesto se stále nabízí zajímavé kuchyňské uplatnění. Vyrobit si z nich lze kdoulový džem, případně je použít do marmelády. Využít je můžete i při přípravě sladkých koláčů, případně si připravit kuře na kdoulích. Z plodů si je možné vyrobit rovněž likér a jistě pro ně najdete i další uplatnění.
Pokud se vám dané ovoce dostane do rukou, můžete si připravit i kdoulovou zavařeninu. K tomu vám postačí 2 kg plodů, které je vhodné důkladně umýt. Papírovou utěrkou byste se také měli zbavit chloupků a následně se zbavte rovněž jádřinců. Kdoule nakrájejte na kostičky, zakápněte citrónovou šťávou, zalijte vodou a dejte vařit. Už budou měkké, přidejte cca 1 kg (třtinového) cukru a pak už musíte jen rozmixovat.
Kdouloň obecná a pěstování
Kdouloň obecná není příliš náročná na pěstování. Vyhovuje jí lehká a humózní půda, která bude mít dostatek živin, ačkoli by neměla obsahovat větší množství vápníku, jež stromu nesvědčí. Vysadit byste jej měli na slunném stanovišti, neboť upřednostňuje plné slunce. Kdouloň není potřeba pravidelně zalévat, nicméně v suchých lokalitách občasnou zálivkou chybu neuděláte. Rostlině ovšem nevyhovuje mráz, takže ve studených oblastech prosperovat nebude.
Tip na závěr: existuje i další ovoce, které naši předci hojně používali, ale aktuálně už uplatnění v kuchyni příliš často nenachází. Jedná se kupříkladu o moruše, jež přitom obsahují nezvykle vysoké množství železa a lze je využít v rozmanitých receptech.
Z kdoulí dělám pravidelně každý rok „kdoulový sýr“, vyhlášenou pochoutku mezi mými kamarády. Jedná se o usušené želé z kdoulí a cukru. Kdoule připravené jako džem výborně želírují třeba na plechu z trouby. Ze vzniklých plátů se vykrojí různé tvary a usuší volně na sítě. Variant přípravy je víc, ale takto vyrobené pochoutky vydrží i více měsíců, aniž by se kazily.