Amarant: zdraví prospěšné rostliny z Ameriky

Amarant je pseudoobilovina, která chutná po oříšcích a zároveň je plná výživných látek. Měli byste ji tedy zařadit do svého jídelníčku.

Možná jste již název „amarant“ někdy slyšeli, ale nedokážete si jej zařadit. Jedná se o jiné označení pro botanický rod laskavec, do kterého patří přes 60 druhů rostlin. Domovinou tohoto rodu je americký dvojkontinent, kde jej používali již Mayové, Aztékové a Inkové. Řazen je přitom mezi tzv. pseudoobiloviny, stejně jako např. quinoa nebo pohanka. Nejde proto o obilovinu, ačkoli je v lecčem podobný a může si i obdobně připravovat. Na druhou stranu ovšem neobsahuje lepek, což znamená, že patří mezi rostliny vhodné pro celiaky. Jeho konzumace je navíc zdraví prospěšná.

V čem je amarant důležitý pro lidské zdraví?

Konzumována jsou především semínka amarantu. Z hlediska vlivu na lidské zdraví totiž obsahují řadu účinných látek. Jsou výrazným zdrojem rostlinných proteinů a vlákniny, navíc se v nich nachází esenciální aminokyselina lysin, nenasycený uhlovodík skvalen, tuky s nenasycenými mastnými kyselinami, vitamín E a minerální látky jako železo, vápník (toho obsahuje dvakrát více než kravské mléko) anebo zinek. Již z toho je tedy patrné, že konzumace semen je doporučována. Jaké účinky však mají konkrétně a s jakými neduhy nám mohou pomoci?

Předně snižují hladinu cholesterolu v krvi, takže se jedná o účinnou prevenci proti různým srdečním chorobám. Preventivně působí i proti ateroskleróze, tedy kornatění tepen, a zároveň podporují imunitu organismu. Mluví se rovněž o snižování hladiny cukru v krvi, což je důležité při cukrovce. Kladný vliv mají i při zácpě. Často jsou zmiňovány rovněž antioxidační vlastnosti. Některé zdroje potom hovoří také o preventivních účincích proti nádorovým onemocněním, a to např. proti rakovině prsu anebo rakovině plic.

Vzhledem k vysokému obsahu rostlinných bílkovin a železa, je amarant často doporučován vegetariánům a veganům. V rostlině se vyskytuje již zmíněná aminokyselina lysin, která je jinak (hlavně v rostlinných zdrojích) dosti těžce dostupná. Výše jsme zmínili rovněž celiaky. Ovšem pozor! Některé výrobky s amarantovou moukou obsahují rovněž mouku pšeničnou, takže je nutná jistá obezřetnost. Raději si tedy důkladně přečtěte složení daného produktu.

Amarantová mouka a další využití

Z rostliny se připravuje tzv. amarantová mouka. Tu lze v podstatě používat jako „klasickou“ mouku, uplatnění tedy např. nachází při pečení rozličných pokrmů. Musíme ovšem doplnit, že je poměrně sladká a má gumovitou strukturu, takže bývá doporučováno použít ji jen jako doplněk k nějaké další mouce. V každém případě s její pomocí zvýšíte nutriční hodnotu daného pokrmu. Amarantová mouka totiž obsahuje třikrát více vlákniny a téměř pětkrát více železa než mouka pšeničná.   

Amarant je navíc možné využít k zahuštění polévek či omáček. Připravovat je možné i samotná semena, která lze dusit anebo upražit, po čemž mají oříškovou chuť. Hodí se i do salátů, případně do müsli nebo jogurtů. Kromě semen jsou někdy používány i listy amarantu, a to opět třeba do salátů, přičemž je můžete připravit rovněž jako špenát. Možností tedy máte celou řadu.

Pokud chcete nějaký tip na konkrétní pokrm, připravit si můžete amarantové placičky, což je velmi jednoduché. Semínka stačí propláchnout a následně maximálně 30 minut vařit na mírném plameni, a to zhruba ve dvojnásobném množství vody. Tímto postupem získáte kaši, kterou ještě rozmixujete, dokořeníte dle chuti a pak už z ní jen usmažíte placičky. Snadno si tak připravíte zdravý pokrm, který můžete konzumovat např. s bramborovou kaší.

Jak si amarant vypěstovat?

Amarant patří mezi teplomilné rostliny, a to díky svému subtropickému původu. Ačkoli jej lze pěstovat ze semen (zhruba ve stejné době jako fazole), jako optimálnější řešení bývá uváděno předpěstování a následné vysazení sazeniček. Rostlině v každém případě vyhovují slunná a teplá stanoviště, která by měla být optimálně sušší. Ideální je písčitá půda. Během vzcházení je nicméně důležitý dostatek závlahy. Doplňme, že rostlina roste opravdu rychle.