Hřib kovář jako jedovatá houba? Chyba lávky!

Hřib kovář je některými lidmi považován za jedovatou či minimálně nejedlou houbu. Ačkoli to není úplný nesmysl, skutečnost je poněkud jiná.

Výskyt: hřib kovář je u nás velmi rozšířený, neboť dobře snáší různé nadmořské výšky, typy lesů i půd. Roste tedy po celém evropském kontinentu, ale hojně také v Malé Asii a v oblasti Kavkazu.

Popis a účinné látky: jedná se o houbu z čeledi hřibovitých, která může dorůstat až do výšky 20 cm. Hnědý klobouk má průměr mezi 5 až 20 cm a třeň může být tlustý 2 až 4 cm. Právě „nožička“ má vesměs červenou barvu (odtud i další název hřib rudonohý), přičemž dužnina je jasně žlutá. Existuje ovšem i v jiných barevných varietách. Z účinných látek můžeme jmenovat některé minerály jako např. draslík, fosfor, hořčík nebo síru.

Užitečné části: používány jsou celé plodnice, které se objevují od května do října.

Hřib kovář potřebuje náležitou tepelnou úpravu

Hřib kovář je některými lidmi považován za jedovatou či minimálně nejedlou houbu, na čemž se nepochybně podílí i jeho vzhled. Ačkoli to není úplný nesmysl, skutečnost je poněkud jiná. Hřib kovář opravdu nemusí na člověka působit dobře, ovšem pouze zasyrova. Neobsahuje totiž žádný jed, ale díky těžko stravitelné struktuře může způsobovat žaludeční potíže, bolesti břicha a zvracení. Pokud jej však dostatečně tepelně upravíte (tzn. 20 až 30 minut), jde o jedlou houbu, ze které si navíc můžete připravit spoustu dobrot (viz níže).

Jediné nebezpečí při sběru hřibu kováře může nastat díky jeho záměně s jedovatým hřibem satanem. Tyto houby se ovšem liší barvou klobouku (satan ho má světlejší), hlavním indikátorem je nicméně zabarvení po zakrojení. Zatímco kovář má zelenomodrou barvu, satan disponuje barvou výrazně modrou. Obě tyto houby ovšem patří mezi tzv. modrající hřiby, které se vyznačují modráním dužniny na poraněných místech. Tento efekt způsobuje rychlá oxidace látek ze skupiny pulvinových kyselin.

Hřib kovář a jeho účinky

Nejenže hřib kovář není jedovatý, ale díky obsahu účinných látek může mít i pozitivní účinky na lidské zdraví. V tomto ohledu se však samozřejmě nemůže srovnávat s takovými druhy medicínsky zajímavých hub, jako je např. hlíva ústřičná. Přesto jeho účinky za zmínku stojí. Konzumace totiž může mít kladný vliv na funkci svalů a kvalitu kostí i zubů. Vysoký obsah draslíku pomáhá zároveň snižovat krevní tlak a někdy se hovoří i o jeho pomoci při redukční dietě. Pokud tedy chcete shodit přebytečné kilogramy, můžete vyzkoušet do svého jídelníčku zařadit právě tuto houbu.

Kulinářské využití hřibu kováře

Tento druh hřibu má lahodnou houbovou chuť a jemnou vůni, takže jej v kuchyni můžete využít při spoustě příležitostí. Hodí se tedy do klasické smaženice, polévek, houbových gulášů nebo omáček, ale nepochybně pro něj naleznete i mnohá další využití. Doplňme, že hřib kovář je vhodný i k naložení do octa, na druhou stranu se někdy uvádí, že nejde o optimální houbu k sušení. Samozřejmě to ale můžete vyzkoušet sami a o výsledek se třeba poděli v diskuzi níže.

Recept na bílou omáčku z hřibů: nakrájíte cibuli nadrobno a necháte zpěnit na másle či oleji. Následně přidáte zhruba 500 g nakrájených hřibů a podusíte je až do změknutí. Na závěr přilijete smetanu s rozmíchanou moukou a dochutíte solí a pepřem. Podávat lze např. s knedlíkem, ale vyzkoušet můžete různé přílohy.

Pokud si tuto houbu přinesete domů a budete ji chtít tepelně upravit, měli byste rovněž pamatovat na skutečnost, že je vhodné ji nakrájet na malé kousky. Raději ji tedy nepoužívejte vcelku, tedy např. při grilování. Zejména u větších kousků se totiž může stát, že část zůstane polosyrová, což může způsobit výše zmíněné komplikace. Na gril se ovšem hodí jiné hřibovité houby, stejně jako žampiony nebo holubinky. Vždy ale raději vybírejte kusy tužší a málo vodnaté, protože jsou k tomuto druhu přípravy výrazně vhodnější.